Jednoho dne přišla zpráva
z nástrojové dílny,
že nám Pavel vale dává,
chce být jinde pilný.

Sedmnáct let makal s námi,
vedl svoji směnu
a teď prý má jiné plány,
potřebuje změnu.

Práce byla plná stresu
s jiným by to seklo,
někdy to v tom bílém dresu
bylo prostě peklo.

Sto lidí měl na směně
a s každým něco řešil,
až si říkal pro sebe
už brzdi, Pavle, nešil!

Hokejem si čistil hlavu,
když trénoval kluky,
každou chvíli sklízel slávu
a spaloval tuky.

Pavel je šéftrenérem
tělem, ba i duší,
a my mu to neberem,
tento post mu sluší.

Za výsledky ve sportu
dostal ocenění,
byl to diplom bez dortu,
ale s krásným zněním.

Pavel kdesi na Orlicku
relaxuje sladce,
má chaloupku jako klícku,
přijíždí sem z Hradce.

Vrtá, řeže, zatlouká tu,
aniž bys ho nutil,
vylepšuje svoji chatu,
je domácí kutil.

Tak ať se ti, Pavle, daří,
ve tvé práci nové –
to ti přejí mladí, staří
tvoji kolegové!