Přišla na svět dvě děvčátka,
sedmdesát je to let,
čekala je roků řádka,
nechte si to vyprávět!
Potkaly se v internátě,
bydlely tam spolu,
studovaly totiž v Brně
zdravotnickou školu.
Jedna Jitka, druhá Lída,
kamarádství vzplálo,
kdopak by však předpovídal,
že by přetrvalo?
Škola znalosti jim dala
a v posledním stupni
z obou dívek udělala
laborantky zubní.
Lída toho stihla více,
život hopem vzala,
nalíčila oči, líce
a rychle se vdala.
A pak přišla křižovatka,
dál šla každá sama,
skončila ta doba sladká,
krásná vzpomínkama.
Jitky život namířen byl
více opatrně,
vybrala si malíře
a zůstala s ním v Brně.
Potom něžně chovala
roztomilá dvojčátka,
učila je od mala,
že svět není pohádka.
Život běžel poklusem
a ne zrovna levně,
životním však bonusem
je kamarádství pevné.
S Lídou je vždy zábava,
různé vtipy hází,
na chlapy dost nadává,
že co můžou, zkazí.
Nejlepší je soužití
s milou němou tváří,
jmenovitě psovití
věrní jsou, ne lháři.
Jitka chová kočičky,
obě velmi krásné,
zasvítí si očičky,
když se doma zhasne.
Za každého počasí
vezme Lída fenku,
Sanynka s tím souhlasí,
chodí spolu venku.
Čistotná je tahle fena!
(kočičky jsou hloupé) 🙂
Kdo ví, co je hygiena,
ten se denně koupe!
Jitka ráda lyžuje
na francouzských stráních,
s lyžaři se sbližuje
tahle zralá paní!
V zimě si dá saunu horkou
– jiná by se bála –
Jitka je však seniorkou
silnou jako skála!
Lída někdy ožije,
hledá pravdu ve vínu,
místo vody vypije
tuhle dobrou vakcínu.
S nikotinem zápasí,
někdy jo a někdy ne,
až poslední uhasí,
blahý dým se rozplyne.
Jitka stále něco dělá,
vůbec není líná,
že by odpočívat měla,
často zapomíná.
Chalupu má v Odunci,
je tam totiž krásně,
ve stínu i na slunci
žije se tu slastně.
Lída má svou zahrádku,
má tam petrželku,
když tam má vše v pořádku,
tak si zapne telku.
Dnes tu máme zvláštní věc:
pro dvě holky přání!
Zahájíme babinec
pěkným veršováním:
Jitko, Lído, kamarádky,
přejeme vám hodně sil,
neotáčejte se zpátky,
radujte se z dnešních chvil!
Ať jste stále šik a čilé,
ať vás život neznaví,
kamarádky naše milé,
připíjíme na zdraví!